Co si autoři UML myslí nejen o UML

Obálka knihy

 Díky recenzi Reného Steina (kterého jsem sice dosud nepotkal osobně, ale dle jeho vystupování a prezentaci na internetu považuji za přirozenou autoritu) jsem se dostal ke knize Masterminds of Programming: Conversations with the Creators of Major Programming Languages. Jedná se o sbírku rozhovorů s tvůrci různých (tedy nejen programovacích) jazyků. A to včetně UML.

UML dostalo v knize tu výsadu, že autor vedl fundovaný rozhovor hned se třemi jeho (hlavními) tvůrci: Ivarem Jacobsonem, Jamesem Rumbaughem a Gradym Boochem.

Protože tématem hovorů není pouze UML, ale mnoho věcí spojené s návrhem, dovolil jsem si pro mě zajímavé myšlenky, nápady či jen zmínky o čemkoliv vypsat a případně mírně okomentovat. Neberte tedy mé povídání jako recenzi knihy, ale jako mé vlastní názory na věci, které uvedení pánové zmiňují.

Poznámka: Citace (jsou psány kursívou) z knihy jsem překládal sám, takže je prosím neberte jako směrodatné.

Ivar Jacobson

  • Případ užití (dle definice) popisuje chování systému z pohledu uživatele. Ivarova zkušenost napovídá přistupovat k systému jako k černé skříňce: svým způsobem má pravdu pro případ, že se bavíme o sběru požadavků, kdy od uživatele chceme znát, co požaduje. V praxi se často setkávám s uživateli, kteří do daného systému trochu vidí (ale už ne mimo něj) a snaží se business konzultantům (hlavně nováčkům) radit nebo říkat nikoliv co potřebují, ale jak to potřebují. Konzultanti pak přijdou s řadou nesmyslných požadavků, které se musí v tom lepším případě narovnat, v tom horším nemilosrdně zahodit. Analytik však již s případy užití musí pracovat jinak: systém pro něj musí být zcela jasnou doménou, kterou ovládá.
  • Tip na knihu: Kurt Bittner, Ian Spence: Use Case Modeling (ostatně Ivar pro ni napsal předmluvu)
  • Každý případ užití definuje množinu scénářů, které popisují, jak jsou implementovány pomocí spolupráce mezi jednotlivými třídami a komponentami.“ Škoda, že se nerozmluvil trochu o tom, že vývoj řízený případy užití (use-case driven development) mnozí považují již za překonaný. Také by mě zajímal jeho pohled na diagramy složených struktur dodané právě v UML 2. Sám je považuji za poměrně silný nástroj, bohužel již ne tak intuitivní jako jiné typy diagramů.
  • Líbí se mi jeho (skrytá) kritika metodiků, kteří přijdou, seřadí si celé IT, tři dny do nich hustí novinky, které se pak musí ihned začít používat: „Namísto šíření znalostí všeho o všem […] je třeba představit v jednom okamžiku pouze jednu věc, a to takovou, kterou v danou chvíli nejvíce potřebujete.
  • Ty opravdu náročné věci se na universitách nenaučíte.“ Do kamene tesat! Jeho kritika výuky na vysokých školách mě však překvapuje. Chápal bych, kdyby mluvil o systému zavedeném u nás v České republice, ale i v zahraničí?
  • Náš pohled na způsob vývoje se dramaticky mění co dva až tři roky. Je to mnohem častěji než proměny v již tak vrtošivé módě.“ A poté hned dodává, že zaručené nové metodiky jsou často jen jinak pojmenované staré. A vše se veze na vlně dobrého marketinku. Ano, i zde smutně souhlasím a mnohem smutněji zažívám. Celé to vede k té nepříjemnosti, že „pokaždé, když změníme zaměstnání, tak se musíme učit nové přístupy k vývoji, než se do něj můžeme zapojit. To není efektivní, protože namísto používání toho, co již známe, musíme znovu a znovu začínat od píky.
  • Na druhou stranu dále popisuje, jak by to mělo být a to není nepodobné agilnímu přístupu, tedy přístupu, které dnešní čeští „manažeři“ s MBA dávají za každou cenu zelenou. Nechci úplně tvrdit, že si Ivar protiřečí, ale malý rozpor v tom vidím.
  • Ivar neskutečně trefně reje do současné podoby podnikových architektů (enterpise architects) jako do partičky projektů se neúčastnících individuí, která si jen kreslí své architektonické obrázky. Mou přibarvenou interpretaci jen doplňuji, že to matlají ve Visiu, ti zkušenější přímo v PowerPointu.
  • Nikdy jsem nevěřil, že by lidé mohli používat RUP tak, jak se pokoušejí ho používat. RUP totiž musíte používat více jako znalostní a myšlenkovou databázi a pak pracovat dle toho, co pro vás dává smysl.
  • Asi každý rozumný člověk zná, ale přeci jenom: „Namísto učení se velkých metodik nebo jazyků jako je UML či Java, zaměřte se na praktickou stránku věci. Zkoušení si je lépe zvladatelné.
  • Celkem jasně vyznívá jeho kritika OMG a stavu UML, ve kterém je. Do UML si každý snaží prosadit tu svou část bez ohledu na to, jaký přínos (a pokud vůbec nějaký) to bude mít.

James Rumbaugh

  • Z mých vlastních zkušeností mohu říct, že pouze necelá polovina programátorů umí pracovat s abstrakcí. Jeden z mých kolegů tvrdí, že je to méně než 10 %.“ Zkuste takovému programátorovi či analytikovi vůbec vysvětlit abstrakci. A myslet abstraktně? Hm, nebudu se raději rozepisovat.
  • Pokud musíte mít neustále při ruce tisícistránkový manuál, pak je něco špatně. Systém není správně rozdělen. Bohužel, mnozí lidé komplexitu zbožňují. IBM z ní udělala náboženství. Jak jinak, pomáhá jí to prodávat konzultanty.“ Pokud máte chuť, zkuste někdy ve větším podniku přijít s tím, že chcete něco zrychlit, zjednodušit, vylepšit. Uvidíte, kolik lidí tohle náboženství vyznává. Z mých zkušeností to je 95 % lidí v IT oddělení.
  • Doporučení knihy: Fred Brooks: Mythical Man-Month
  • UML není dobře navržený programovací jazyk.“ Tolik lidí z akademické sféry by si uvedenou větu mělo přečíst, než začnou své studenty nutit v rámci cvičení např. přepisovat kus kódu v C do diagramu aktivit. Nerozumná práce s proměnnými, model akcí stojící za starou bačkoru a vlastně: UML není vůbec programovací jazyk, páni profesoři. Písmenko M v UML značí modelovací.
  • Znovupoužitelnost je přeceňovaná.“ „Znovupoužitelnost je proklatě těžká.“ Jamesův názor na znovupoužitelnost je trochu extrémní, ale opět mu nelze příliš odporovat. Svého času jsem se o ni také snažil, ale vždy přišlo to, co James říká: Buďto to doteď nikdo znovu nepoužil, nebo se to stejně muselo vlivem nových požadavků předělat. Jeho rada zní: „Předně, nedělejte věci příliš vymezené pro jeden účel, ale zkuste je lehce zobecnit. Nestavějte kolem sebe mantinely, pokud nemusíte. Jestliže lze něco zobecnit bez větší námahy, udělejte to. Navrhujte věci s myšlenkou, že je bude třeba někdy změnit.“ Ano, změnit, nikoliv znovupoužít. Co naplat, měl jsem si jeho myšlenku přečíst o pár let dřív, než jsem na to přišel také (na druhou stranu, zkušenost je nepřenositelná, každý se musí spálit).
  • Dobrý název je lepší než roční práce na projektu.“ Pokud máte dobrý název, lépe to celé prodáte a to leckdy bez ohledu na smysl toho, co prodáváte. Zde narážel na SOA.
  • V reálném životě obvykle neexistují jednosměrné vztahy. Málokdy se stane, že pokud A je ve vztahu s B, pak B není ve vztahu s A. Vztahy jsou již z podstaty obousměrné… přičemž obousměrnost nutné neznamená symetričnost. Člověk kousnutý psem je něco jiného než pes kousnutý člověkem.“ Na první pohled se může zdát, že to hodně souvisí s mírou abstrakce, ale při bližším zkoumání musíme tuto tezi zavrhnout.
  • Vše se jednou změní… Pokud píšete nějaké aplikace, vždy je píšete s jistotou, že se v příští verzi změní.“ K tomu snad jediné: a tak to pište tak, abyste druhý den/další měsíc/za rok věděli, proč jste to tak napsali a mohli to efektivně změnit.
  • James opět značně kritizuje OMG, proces standardizace a jednotlivé přicmrndávače do UML standardu („když ty mi povolíš moji pitomost, tak já povolím tobě tu tvoji“). Nedivím se mu. Sám jsem dva týdny řeši jen změnu jména v jejich systémech. Ani nechci vědět, jak dlouho by opravovali chyby, které jsem ve standardu našel. O nelogičnostech ani nemluvě.

Grady Booch

  • Grady byl oproti svým kolegům trochu žoviálnější a do OMG se neopíral, naopak myšlenku standardizace podporoval. Stejně tak i změnový proces mu připadl rychlý. Nesouhlasím s ním. Je mnoho požadavků na UML, na které se kašle, byť po nich mnozí volají (proč třeba dosud není jen blbá notace pro podmínkový uzel? Skoro deset let se OMG vymlouvá na nedostatek času).
  • Grady dost dá na pocit: To, že něco nedokážu rozumově vysvětlit, ještě neznamená, že to dělám špatně.
  • Není těžké najít mizernou práci, kterou nenávidíš. Dělej však raději to, co tě naplňuje uspokojením.“ Netřeba komentáře, klasická klišoidní motivační hláška, ale stále zabírá.
  • Líbilo se mi, jak se vyjádřil k Donu Knuthovi (autorovi geniálního TeXu): „… anebo jako to udělal Knuth: ‚sice teď píšu knihu, ale nelíbí se mi, jak je sázena. Takže psaní na pár let přeruším a vytvořím si jazyk, který sazbu udělá dle mých představ.‘“. Zřejmě se mi to líbí proto, že tak funguji také (a TeX mám rád).
  • Pěkná je myšlenka, která říká, že nemá smysl pokoušet se pochopit fungování systému, dokud nebudeme mít předložený seznam pravidel a omezení. Proč já tohle nikdy nedělám? Aha, ono to není nikde nikým evidováno. Dokumentace nemá v dnešní době význam.

Pokud vás tento článek zaujal, knihu (či alespoň část věnovanou UML) si přečtěte. Najdete tam jistě mnoho dalších myšlenek, které vás zaujmou více než mě.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Co si autoři UML myslí nejen o UML

  1. Guido napsal:

    Tip na zajímavou knihu. Jen mi přijde, jestli ten rozsah není příliš velký – přeci jen, téměř 500 stránek je dost. 17 témat/jazyků je hodně. Osobně bych spíš uvítal, kdyby to bylo trochu rozvrstvené, třeba rozsekané do pár dílů.

    • Slávek Rydval napsal:

      Ostatní jazyky jsem nečetl, takže bohužel nemohu soudit. K UML se autoři vyjadřovali odhadem v necelé třetině celého rozhovoru, forma mi přišla v pořádku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *